Statečné, skleněné děti, skrýváte v sobě jedinečnou sílu, a přesto jste tak křehké. Nemáte to snadné, ale i když stojíte v ústraní a tiše čekáte, zasloužíte si stejnou míru lásky, péče a porozumění, jako kdokoli jiný. Nepochybujte o sobě, jste důležití!
Štěstí nemá s hendikepem nic společného. Můžete být šťastní i když vám osud třeba tolik nepřál. Je jen na vás jakou cestu zvolíte.
Jste bojovníci, ale nebuďte v tom sami! Říkejte si včas o pomoc, není to slabost, ale síla a nutnost.
A vám, skleněné děti, chci říct, vaše pocity jsou normální. Máte právo je prožívat. Mluvte o nich. S rodiči, kamarády, nebo aspoň se svým deníkem. Vaši rodiče vás milují, i když to tak někdy nevypadá.