„Nemusíš být tichý, abys byl milovaný - tuhle větu bych jim vzkázal, protože skleněné děti se často naučí zmenšovat samy sebe, aby „nepřekážely“ ve světě plném starostí. Zvyknou si mlčet, být hodné, nechtít moc – jako by jejich potřeby byly méně důležité. Ale láska, kterou si zaslouží, nezávisí na tom, jak málo prostoru zaberou. Mají na ni nárok bez podmínek.“
„Štěstí nemá s hendikepem nic společného. Můžete být šťastní i když vám osud třeba tolik nepřál. Je jen na vás jakou cestu zvolíte.“
„Jste bojovníci, ale nebuďte v tom sami! Říkejte si včas o pomoc, není to slabost, ale síla a nutnost.“
„A vám, skleněné děti, chci říct, vaše pocity jsou normální. Máte právo je prožívat. Mluvte o nich. S rodiči, kamarády, nebo aspoň se svým deníkem. Vaši rodiče vás milují, i když to tak někdy nevypadá.“