„Skleněné děti, zkuste si říct také o pomoc. Nemusíte na to být samy. Vím, že jste silní, možná silnější, než si kdo vůbec umí představit. Ale být silný neznamená unést všechno. Možná vám někdy pomůže mít někoho, kdo není tak blízko – někoho, kdo vás nezná od malička, ale komu můžete věřit. Takového člověka si můžete vybrat a vytvořit s ním prostor, kde si můžete odložit část té tíhy, kterou s sebou nosíte. Protože i vy máte právo být vidět.“
„Štěstí nemá s hendikepem nic společného. Můžete být šťastní i když vám osud třeba tolik nepřál. Je jen na vás jakou cestu zvolíte.“
„Jste bojovníci, ale nebuďte v tom sami! Říkejte si včas o pomoc, není to slabost, ale síla a nutnost.“
„A vám, skleněné děti, chci říct, vaše pocity jsou normální. Máte právo je prožívat. Mluvte o nich. S rodiči, kamarády, nebo aspoň se svým deníkem. Vaši rodiče vás milují, i když to tak někdy nevypadá.“