Milé skleněné děti, v sobotu 19. dubna patří den Vám. Vám, které stojíte tiše vedle svého nemocného sourozence. Vám, které často ustupujete, abyste nezatěžovaly. Vám, které své pocity schováváte, protože „jsou teď důležitější věci“. Chceme říct, že Vás vidíme. Vaše ticho má váhu. Vaše empatie je obrovská. A Vaše láska je nesmírně cenná. Děkujeme, že tu jste. S úctou a obdivem.
Štěstí nemá s hendikepem nic společného. Můžete být šťastní i když vám osud třeba tolik nepřál. Je jen na vás jakou cestu zvolíte.
Jste bojovníci, ale nebuďte v tom sami! Říkejte si včas o pomoc, není to slabost, ale síla a nutnost.
A vám, skleněné děti, chci říct, vaše pocity jsou normální. Máte právo je prožívat. Mluvte o nich. S rodiči, kamarády, nebo aspoň se svým deníkem. Vaši rodiče vás milují, i když to tak někdy nevypadá.